Historie lyžování - Zpravodaj města Strakonice

Z historie lyžování

kap.1

Lyžování patří k tradičním odvětvím zimního sportu. Ve Strakonicích vyrostlo mnoho státních reprezentantů, kteří startovali i na ZOH, MSJ apod.. Lyžařský sport tak patří, mezi ostatními, ve Strakonicích k nejúspěšnějším. Tyto řádky mají za cíl připomenout historii lyžování na Strakonicku, vzpomenout na různé akce, které se organizovaly, hlavně však připomenout jména, která jsou s historií lyžařského sportu nerozlučně spjata. Ať šlo o závodníky, trenéry či jiné činovníky. Při studování informací jsem čerpal z pramenů nestora strakonického lyžování p. Ladislava Matějky a jeho sylabu „Zavinil to Rössler-Ořovský“. Velký dík patří také rodině prof. Jaromíra Zemana (dlouholetého náčelníka lyž. oddílu), která mi zapůjčila „Pamětní knihu lyžařů KČST - odboru v Strakonicích“ i všem ostatním, kteří svými vzpomínkami přispěli ke vzniku těchto řádků. Takže pokusme se společně ponořit do historie.

Počátky lyžování na území Čech spadají do konce 19. století. První, kdo přivezl na naše území lyže (ski), byl, spolu se svým bratrem, Josef Rössler-Ořovský. Již v roce 1887 se s nimi proháněl v Praze po Václavském náměstí, jistě k údivu ostatních přihlížejících. Rössler-Ořovský byl zajímavou postavou nejen českého lyžování, ale i celého sportovního hnutí. Byl aktivním sportovcem v různých sportech, dále působil jako funkcionář, diplomat, byl spoluzakladatel Mezinárodní lyžařské komise (FIS) a Českého olympijského výboru. Svým mezinárodním rozhledem, vysokou odborností, vzdělaností (mluvil 9 jazyky) a předvídavostí posunul vývoj českého sportu o mnoho let dopředu. Se zavedením lyží u nás souvisí také jméno hrabě Harrach, který objednal lyže pro své lesní dělníky v Krkonoších (1892).

Svaz lyžařů v Království českém byl založen v Jablonném nad Jizerou v r. 1903 a sdružoval 3 české spolky: Ski klub Jilemnice, Ski klub Vysoké nad Jizerou a Český ski klub Praha. Tento svaz se stal první národní organizací ve střední Evropě. Jeho prvním předsedou byl zvolen řídící učitel Jan Buchar.

Do jižních Čech přivezli první lyže Dr. J. Pícha a Dr. Ing. M. Zátka v roce 1905. Druhý jmenovaný byl dlouholetým předsedou českého Ski České Budějovice. Velkým propagátorem lyžování na Šumavě byl pražský universitní profesor Dr. B. Brauner. A tu se již dostáváme k počátkům lyžování ve Strakonicích. „Lyžařský sport pěstoval se v Klubu čsl. turistů (KČST-pozn. autora), odboru ve Strakonicích již od jeho založení, ale nebyl nijak organizován. První popud a návrh, aby založen byl lyžařský pododbor dal p. prof. Voráček ve výborové schůzi odboru 2. března 1922... Na podzim založen byl samostatný odbor, valná hromada tohoto lyžařského a sáňkařského kroužku se konala 22. října 1924.“ píše se úhledným písmem v úvodu Pamětní knihy lyžařů KČST. Přededou byl zvolen prof. A. Voráček, strakonický děkan a převor. Náplní kroužku bylo pořádání lyžařsko-turistických zájezdů, např. k pramenům Vltavy (1927, účast 7 členů, ujeto 45 km), večírků s přednáškami (1929, „O lyžaření“ p. Roučka), 1. prosince 1932 byl pořádán večírek zimních sportů. V sezoně 1934/35 bylo již konáno 26 zájezdů za průměrné účasti 11 členů, na lyžích ujeto 653 km, vlakem 760 km, autem asi 2 510 km.

Založení samostatného lyžařského odboru při KČSL ve Strakonicích předcházely již první lyžařské pokusy, které probíhaly v rámci Sokola. Jak píše p. Ladislav Matějka: „Lyžařský kroužek zde vznikl na počest VI. Sletu Č.O.S. roku 1912 (letos tedy již před 100. lety!-pozn.autora). Po první světové válce se začalo s organizovaným lyžováním. Sokolové se spojili s KČST a založili lyžařský odbor.“

kap.2

Na počátku zimy 1935/36 byl již na strakonicku čilý lyžařský ruch:„Nejvíce zájezdů vedl lyžař. referent Jaromír Zeman – 18, p. stav. Neústupný – 3, Fr. Skolek – 2, Jos. Míšek, Jos. Haken, Fr. Heckl po jednom. Na valné hromadě (KČST – pozn.autora) dal lyžař. referent Jaromír Zeman ve své zprávě popud k založení samostatné lyžařské skupiny při našem odboru, která by se mohla starati o pěstování a šíření krásného lyžařského sportu v širších řadách svého členstva i mimo – lépe, nežli to mohl konat lyžař. referent. Na začátku sezony 1935/1936 dne 7. listopadu 1935 došlo skutečně k ustavení lyžařské skupiny.“ Nejen 7. listopad 1917 tedy vstoupil do historie – a rok 1935 byl pro strakonické lyžaře důležitý. Ustavující schůze se konala v restauraci U Dudáka ve Strakonicích a zvolen byl výbor: předseda – Josef Haken, úředník fezáren, místopředseda – Josef Skala, zubní technik, jednatel – Frant. Heckl, profesor, náčelník – Jaromír Zeman, profesor, pokladník – Josef Míšek, úředník banky, zapisovatel – Zdeněk Zdráhal, obchodník. Z Pamětní knihy KČSL cituji prof. Jaromíra Zemana: „Lyžaři KČSL ujali se čile práce, sestavili si pracovní program, nastal čilejší ruch a obrat v pěstování lyžařství (ano, tak se lyžování nazývalo – pozn. autora) v odboru. Kdežto až dosud kladl se největší důraz na zimní turistiku, začíná se pěstovati též lyžařství sportovně, čímž získal se větší zájem u dorostu a žactva i vyspělejších členů – lyžařů.“

I. lyžařský turistický závod o přebor župy Šumavské se měl uskutečnit 19. ledna 1936 v lyžařském středisku v Kubově Huti u Vimperka. Pořadatelem byl Klub čs. turistů odbor ve Strakonicích. Pro nepřízeň počasí a nedostatek sněhu musel být přeložen na 1. březen. Cituji z dobového tisku: „I. lyžařský turistický závod o přebor župy Šumavské, který měl býti konán tuto neděli 1. března 1936 v Kubově Huti u Vimperka, pro dosud nepříznivé sněhové poměry odkládá se na neurčito a pravděpodobně bude pořádán až v příští lyžařské sezoně. Jest samozřejmé odložení závodu pro tak vážný důvod. Litujeme, že veškerá obětavá práce strakonické lyžařské skupiny Klubu čsl. turistů, kteří bezvadně organisovali přípravné práce, nebyla korunována zdárným výsledkem. Doufáme, že v příští sezoně bude příroda k strakonickým lyžařům milosrdnější.“

Prokurista Fezáren J. Haken stál v čele lyžařského oddílu (LO) od roku 1935 14 let . Hybnou pákou lyžařského hnutí na našem okrese byl také dlouholetý oblíbený a obětavý náčelník LO a také místopředseda Jihočeské župy Svazu lyžařů prof. Jaromír Zeman. L. Matějka píše: „Lyžařský odbor KČST byl před německou okupací největší v celém kraji. Jeho závodníci se umísťovali na předních místech v republice. Připomeňme si některá jména: Cívka, Míšek, Procházka, prof. Zeman, Škola, Matějka, Mráček, prof. Průša, Voborník, Škopek, Vokroj, dále Čechová, Mráčková, Reihartová a další.“ Jak podotýká další z velkých postav strakonického lyžování ing. Jan Žák: „v počátcích lyžařského sportu se lyžování nerozdělovalo na disciplíny sjezdové, běžecké a skokanské jako dnes, ale jezdilo se prostě na lyžích. Lyžaři pořádali turistické zájezdy do Alp, na stejných lyžích se běhalo, sjezdovalo i skákalo.“

Nejvíce zájezdů se pořádalo na Kubovu Huť, cílem však byly i další oblasti na Šumavě: Kvilda, Březník, Bučina, Roklan, Prameny Vltavy a další. V těchto místech byly také chaty, kde bylo možno se nejen ubytovat, ale i najíst. „Většinu tehdejších chat bohužel totalitní režim zlikvidoval“ (L. Matějka).

kap.3

Před začátkem II. světové války byl lyžařský odbor KČST ve Strakonicích největším lyžařským oddílem v jižních Čechách. Měl tehdy 250 členů a 45 dorostenců a jeho závodníci se umísťovali na předních místech v kraji. Lyžařské kluby a oddíly v této době nebyly nikým dotovány, na svou činnost si musely vydělat sami – byly pořádány tzv. lyžařské čaje, promítány byly filmy s lyžařskou tématikou, pomáhaly také dary od místních podnikatelů. V neposlední řadě se také vybíraly členské příspěvky, z nichž každý klub část odváděl Svazu lyžařů a také Olympijskému výboru. Startovné na závodech si museli závodníci platit sami, jen mládeži klub částečně přispíval.

Na lyžařské zájezdy se jezdilo samozřejmě hlavně na Šumavu – většinou vlakem do Lipky, dále pak po lyžích či nákladním autem. Ladislav Matějka vzpomíná: „Strakoničtí mimo své oblíbené Šumavy zajížděli několikrát za rok i do Rakouských Alp. Již při účasti 5 osob měli slevu na našich i rakouských železnicích 50 procent. Takže znali dříve Alpy než Krkonoše, či ještě vzdálenější Tatry. Někdy vezl lyžaře autodopravce pan Mikeš. Cena za cestu však nesměla být dražší než po železnici. Naše měna byla tehdy velice pevná, nocleh se snídaní a večeří stál 8 šilinků!“

Strakonický lyžařský odbor KČST byl velmi aktivní i při organizování lyžařských závodů. Na Kubově Huti se v roce 1937 konaly I. lyžařské závody o přebor župy Šumavské a závody ve sjezdu spojené s hlídkovými závody vojenskými. Neztratili se ani strakoničtí lyžaři. Ve svých kategoriích byli: 2. Chmelík Jos., 5. Chalupníček Mir., 6. Procházka Frant., 7. Nosek Jiří, 8. Bauer Jan, 11. Kneprlík Karel (hl. kategorie na 18 km). V kat. St A na 18 km zvítězil Prof. Zeman Jar., kategorii III. tř. na 6 km 1. Průša Frant. A 4. Benedikt Václav. Velkou převahu v dorostu dokazuje to, že mezi prvními 9 závodníky bylo 7 závodníků z KČST Strakonice – v pořadí: 2.Čech Jan, 3. Hrubeš Jan, 4. Hajný Josef, 5. Škopek Jos., 7. Vaněček Karel, 8. Dušek Antonín, 9. Teml Ant. Mezi ženami na 6 km 2. Reinhartová E., 5. Špaljová Marta.

V roce 1938 se na Kubově Huti konala, dle vyjádření tehdejšího tisku, „největší událost na sněhu“. Dejme však nahlédnout do soudobého regionálního tisku: „O pololetních prázdninách ve dnech 5. a 6.února t.r. budou se konati pod protektorátem ministra školství a národní osvěty p. Dr. Emila Franke v Kubově Huti pod Boubínem velké studentské lyžařské závody IV. středoškolských her z oblasti západních a jižních Čech. Tyto závody shromáždí ke startu velký počet závodníků, studentů (nakonec více než 130 od Chebu až po J.Hradec – pozn. autora), z nichž někteří budou prvně v oblasti boubínské, kde se jim bude jistě líbiti. Na programu budou závody ve sjezdu, v běhu prostém a závody tříčlenných hlídek.“ V Pamětní knize lyžařů KČST odboru v Strakonicích možno najít dopis jednomu z členů čestného výboru těchto závodů (jméno bohužel nebylo uvedeno – pozn. autora). V tomto dopisu je zdůvodněno konání tohoto závodu takto: „Ujali jsme se rádi tohoto podniku, abychom ukázali na důležitý význam lyžařství pro tělesnou výchovu naší středoškolské mládeže, abychom zvýšili zájem o tento ušlechtilý sport mezi naším studentstvem a současně abychom i propagovali naší lyžařskou oblast v Kubově Huti, této nejvýše položené železniční stanici na úpatí mohutného Boubína a na rozvodí mezi Vltavou a Volyňkou, kde i národnostní poměry vyžadují stálé podpory činitelů českého Pošumaví.“ Z dopisu také vyplývá, že část výtěžku z tohoto závodu bude věnována na účast výpravy žactva státního čsl. reálného gymnasia v Strakonicích na IV. Středoškolských hrách v Praze a část dorostenecké výpravě k celostátním lyžařským přeborům KČST do Jeseníků (12. a 13. února 1938).

kap.4

Závody na Kubově Huti nakonec proběhly za nádherného slunečného počasí na pěkném sněhu a neztratili se na nich ani studenti RG Strakonice. Ve druhé kategorii dívek na 5 km zvítězila Eva Soukupová, čas 37:27 min. a na 3. místě Anna Hochová, čas 41:43 min. Mezi chlapci na 10 km 2. Josef Hajný, čas 59:11 min., 5. Karel Vaněček, čas 1:05:42 hod. V kategorii hlídek na 9 km zvítězilo I.dr. RG Strakonice (Jos.Hajný, Jan Čech, Jos. Škopek), 2. bylo II.dr. RG (Karel Vaněček, Mir.Fuchs, Josef Kabátník), ve sjezdu byl 3. Ed. Vokroj (mimo konkurenci se umístila 1. znovu Eva Soukupová). Na závěr citace z dobového tisku: „Závody byly navštíveny rekordním počtem hostí … Jihočeská Kubova Huť byla vychválena jako jedno z nejideálnějších zimních středisk a doporučována zkušenými odborníky lyžařského sportu i znalci lékaři.“

Období okupace nebylo lyžařskému sportu příliš nakloněno. V lyžařské sezoně 1938/39 v důsledku územních změn lyžařská skupina neprojevila vůbec žádnou činnost. V Pamětní knize lyžařů KČST se dočteme: „Rok 1939/40. Změna územních poměrů v naší vlasti způsobila u lyžařů velmi bolestný ohlas, neboť se zdálo, že žádná oblast v Čechách nebude nám moci nahradit ideální lyžařské terény v pohraničních horách, zdálo se, že lyžaři ztratili vše. Lyžařské organisace byly postaveny před řadu nových problémů a úkolů.“ Ve Strakonicích se snažili udržet lyžařskou organizaci a členstvo v nepřetržitém kontaktu hlavně pořádáním lyžařských zájezdů a vyspělejší mládež vysíláním k závodům. A protože všechno zlé je také k něčemu dobré, našli i strakoničtí lyžaři světlý moment. Cituji znovu z Pamětní knihy KČST: „A to mělo též jinou výhodu, že jsme poznali, jak máme na Strakonicku krásné terény, jak dobře se hodí pro lyžařský sport, pro pořádání závodů, pro zimní turistiku – a jak dobře nám nahradí kdysi nenahraditelné pohraniční terény.“ Lyžařský odbor si tak vytvořil své nové zimní středisko v Kraselově, kam pak směřovalo nejvíce lyžařských výprav. V Kraselově si také lyžaři KČT vykonávali tzv. „pracovní povinnost“. O tom, že jim práce šla opravdu od ruky svědčí jednak potvrzení pana starosty Kraselova Václava Vacáka („Obecní úřad v Kraselově potvrzuje, že Jaromír Zeman, profesor, vykonal pracovní povinnost dne 18./února 1940 v Kraselově při prohazování závějí v katastru obce Kraselova“ – podepsáno panem starostou a označeno česko-německým razítkem, podobně tak i Josef Haken) a také obrázky ak. malíře Jana Samce a zápisem v Pamětní knize KČST: „Strakoničtí lyžaři vykonávající pracovní povinnost ve svém lyžařském středisku – v Kraselově – přišlo jim to draho … pan Rambousek zlámal 2 lopaty, jak divoce pracoval a jednu přerazil o Míšu (pokladník skupiny Míšek-pozn. autora), když se mu vysmíval. Též 2 lahve kořalky „praskly“ mrazem...“

26. -29. ledna 1940 se strakoničtí lyžaři zúčastnili lyžařských přeborů KČT v Lomnici n/Pop. Zájezd to byl jistě povedený, v Pamětní knize řádně popsaný, ale... „při návratu o zastávce v Praze a bohapustém řádění za vedení Mračka z technických, estetických a společenských, rodinných důvodů se nemůžeme zmínit“. Jak vidno, strakoničtí lyžaři nevynikali jen ve stopě...

kap.5

  Z dalších dochovaných závodů – X. lyžařských přeborů KČT ve Vsetíně na Moravě (14. - 18.února 1942) – (po „slavném“ přesunu z minulých závodů)  tak raději výsledky: sjezd muži II.tř.: 4. Frant. Průša, junioři: 3. Ed. Vokroj, 4. Mir. Kubička, slalom: 3. Fr. Průša, 2. Ed. Vokroj, závod hlídek: junioři 4. (Ant. Kukla, M. Kubička, Jiří Růžička, smíšená hlídka: 4. ( Fr. Průša, Ed. Vokroj, Růž. Holečková).

         Konaly se i tzv. treningové běhy (jako klubovní přebor), např. 15.2.1942 z Kraselova, kde byla klubová základna, do Strakonic přes Kam. Bábu. Výsledky: 1. Jos. Mraček 26:17 min, 2. Lad. Matějka 27:04 min, 3. Jar. Zeman 27:53 min, 4. Frant. Procházka, 5. Lad. Cífka.

        V oběžníku Svazu lyžařů č.47 ze dne 25.2.1942 zaslaným všem župám a lyžařským spolkům se píše: „Ministerstvo vnitra ukládá ...aby s okamžitou účinností byly zakázány lyžařské sportovní podniky všeho druhu... Zákaz se týká všech závodů, kurzů, hromadných výletů apod....Zákaz se nevztahuje na konání členských schůzí, přednášek, teoretických kursů pro soudce, cvičitele a vedoucí.“

          Ladislav Matějka ve svém sylabu „Zavinil to Rössler-Ořovský“ o této smutné době píše:

„V době druhé světové války byla celá řada zákazů, jako zákaz převozu lyží, zákaz hromadných zájezdů vlakem, zákaz pořádání závodů atd. Přes tuto nepřízeň se podařilo uskutečnit na „černo“ některé akce. V roce 1943 se Prof. Zeman, J. Samec, J. Mraček, J. Škopek, L. Matějka, T. Kukla, J. Exner zúčastnili vyššího instruktorského kursu v Beskydech. Zabalené lyže vezli na dráhu jako koberce... Velikonoce 1944 trávili strakoničtí lyžaři na Zadově u Hořejšů (zvaný strejda) – Škopek, Vokroj, Hoch, Topinka, Samec, Matějka, Vaněček. Za sněhem dojížděli v rámci tréninku na jízdních kolech.“

         Skoro veškeré úsilí tak bylo věnováno výchově instruktorů a pořádání polo- i celodenních výletů a zájezdů do okolí Strakonic. Do vzdálenějších lyžařských oblastí, v důsledku zmíněných zákazů, jezdili pouze jednotlivci (např. ústřední kurs Svazu lyžařů v Beskydech – J.Samec, J.Mraček, Lub.Turek). Válka se blížila k vyvrcholení. Členové lyžařských spolků byli totálně nasazeni  a nemohli se věnovat svému oblíbenému sportu. Spolková činnost byla úplně omezena. Cituji z pamětní knihy lyžařů KČST: „Jen několik odolných jednotlivců táhne káru, Blažej vede dívčí odbor, pan předseda (Jos.Haken – pozn.autora) Jindřich Krása, Rambus aj. jezdí pilně do Kraselova „spížovat“, do Stach a Zadova se jezdí „na černo“. Až příští sezonu…“ Na počátku roku 1945 (26.1.) zemřel zcela náhle ve věku 47 let „prudkou otravou krve po lehkém úrazu na lyžích“ předseda lyžařského odboru Josef Haken. V Pamětní knize KČST je jeho odchodu věnováno několik stran (stručný životopis, parte, kondolence ze Svazu lyžařů v Praze i Jihočeské župy…). „Jeho láska k přírodě a k lyžařskému sportu byla nevšední, všechen volný čas věnoval turistice a v zimě provozování lyžař.sportu. Byl dobrým znalcem našich hor, v mladších létech se věnoval i horolezectví, vystoupil na Matterhorn a Mount Blanc. Náš předseda Josef Haken bude dlouho postrádán a vzpomínán nejen v našem odboru, ale také v Jihočeské župě Svazu lyžařů i v Šumavské župě KČT a jsme si dobře vědomi, že odešel člověk významný, výkonný pracovník i činovník velikého rysu, jak bývá spojeno v jedné osobě jen vzácně. Dobrý člověk, hovorný společník, …nikdy nedovolil nahlédnouti do vnitřního svého života, nikdy se nerozhovořil o sobě samém; svědčí to o jeho skromnosti. Čest jeho památce!“    

kap.6

        Po osvobození v roce 1945 byla obnovena činnost lyžařského odboru v plném rozsahu. Již 9. prosince 1945 slavnostně otevřel KČST turistickou chatu na Kubově Huti. „“Klub čs. turistů a lyžařů, odbor v Strakonicích, převzal chatu do své správy a bude se starati, aby sloužila svému účelu. Nový nájemce p. Kyznar zahájil provoz a hostinskou živnost v chatě a záleží na české veřejnosti, aby chatu hojně navštěvovala.“ píše se v Pozvánce ke slavnostnímu otevření turistické chaty (dnešní hotel Kuba – pozn.autora). Proč se tak zdůrazňuje, aby v této poválečné době chatu navštěvovala hlavně česká veřejnost vysvětluje pan Ladislav Matějka: „Původní majitel chaty byl pan Pawlitschko, který byl po válce odsunut a chata přešla do správy KČST Strakonice. Po třech letech byla chata totalitním režimem vyvlastněna a převedena na ROH ČZ Strakonice…“Již v této době byly v chatě restaurační místnosti pro 100 osob a dále 17 hostinských pokojů s 35 lůžky. Blízký Boubín a prales skýtají mnoho pěkných tur. S vrcholu Boubína vede pěkná lyžařská dráha do Kubovy Huti. V okolí chaty je vhodný lyžařský terén, cvičná louka přímo u chaty. Budova stojí ve výhodné poloze při státní silnici blízko nejvýše položeného nádraží v Čechách (1003 m). Dobré lyžařské terény a příznivé sněhové i povětrnostní podmínky přilákají již letos hodně návštěvníků“cituji znovu z Pozvánky k slavnostnímu otevření. Chata byla otevřena po celý rok.

          Do roku 1948 čile se obnovil lyžařský ruch. Pořádali se závody, většinou již ve spolupráci Sokola a KČT. Tak například v roce 1947 se konaly na Kubově Huti sokolské lyžařské závody jako Přebor lyžařů celého Prácheňska. Z dobového tisku: „Po dlouhé nucené přestávce přihlásili se opět ke slovu sokolští lyžaři, ve spolupráci s KČT, a uspořádali na Kubově Huti závody v běhu na lyžích a slalomu. Celkem bylo přihlášeno 100 závodníků, což svědčí o velkém zájmu o bílý sport v našem kraji. Velmi početně byla zastoupena tato města Prácheňska: Vimperk, Strakonice, Písek a Volyně. Přijeli také sokolští lyžaři z Blatné u Příbrami.“ Výsledky jasně ukazují převahu strakonických závodníků: běh na 12 km muži 21-32 let: 1. Matějka L., 43:36 min., 2. Čech J., 3. Škola Fr. (všichni Strakonice), 12 km muži nad 32 let: 1. prof. Zeman J., 51:42 min., 2. Regál J. (oba Strakonice), 3. Červenka J. (Vimperk), 6 km dorostenci 17-18 let: 1. Voborník G. (Strakonice), 28:29 min., 6 km ženy: 2. Čechová R., 2 km dorostenky 15-16 let 2. Šímová J. a Vilímová J., 2 km žáci 13-14 let: 2. Tlach M. a Šíp J., 3. Hejtmánek J. (všichni Strakonice), závod ve slalomu – všichni stejná trať, muži 18-32: 1. Čech J. 57,8 s., 2. Matějka L., 3. Škola Fr., muži nad 32: 1. Průša F. 1:00,2 min., 2. Zeman, ženy: 1. Čechová R. Strakoničtí lyžaři byli rozděleni do dvou oddílů – sokolského (Matějka, Škola,  prof.Zeman, Regál, Voborník a další) a KČT (Čech, Čechová, Průša, Tlach, Šíp a další). Tito závodníci si vedli úspěšně i v celostátních závodech (celostátní přebory KČT v Harrachově od 9. Do 14.2.1947 vyhrála Čechová sjezd, slalom i alpskou kombinaci, junior Voborník byl ve stejných disciplínách vždy na 3. místě a smíšená hlídka (Čech, Čechová, Voborník) ve svém závodě zvítězila.

        Další osud lyžařských oddílů a lyžování jako takového líčí Ladislav Matějka: „V následujícím roce však nastávají značné změny v organizování tělesné výchovy a sportu. KČT a Svaz lyžařů byly zrušeny, jejich činnost byla převedena do celostátní jednotné organizace „Sokol“. Tento název nemá nic společného s původní předválečnou organizací SOKOL. Následovaly pak další reorganizace tělovýchovy až do podoby ČSTV (= Československý svaz tělesné výchovy – pozn.autora)“ Dále pan Matějka vzpomíná: „Do Strakonic v té době přichází František Kovář a na Zimních sletových hrách v Tatrách v roce 1948 jela už štafeta Sokola Strakonice ve složení Škola, Kovář, Matějka, Bečvář.“

kap.7

        Reorganizace tělovýchovy pokračovala na jednotlivé podnikové tělovýchovné jednoty. „A tak pod heslem „V jednotě je síla“ přestoupili všichni lyžaři do DSO Spartak, později přejmenován na TJ ČZ, kde setrvali až po dnešní nově přejmenovaný Ski klub Strakonice. Za ta léta se vystřídala celá řada předsedů lyžařského oddílu TJ ČZ. Z těch, co vydrželi nejdéle, jmenuji:  F. Zíka, S. Patka, J. Oberfalzer, ing. J. Tůma a další“ vzpomíná Ladislav Matějka.

         Po druhé reorganizaci nastal útlum hlavně závodního lyžování. Až v roce 1952 nastává nová etapa v rozvoji tohoto sportu - František Kovář a Ladislav Matějka založili lyžařský oddíl TJ ČZ Strakonice. Na základě dobrých výsledků našich závodníků pak byla o dva roky později do Strakonic přidělena Sportovní škola dorostu. Z bývalých závodníků byli vyškoleni noví trenéři, cvičitelé a rozhodčí. Strakoničtí lyžaři se začínají opět objevovat na prvních místech v kraji i celostátních závodech. První sportovní úspěchy přesahující rámec kraje zaznamenává dorostenec Jan Žák v Oberhofu, kde zvítězil v běhu na 6 km. Dále se stal František Pešl dorosteneckým přeborníkem ČSR v běhu na 10 km. Oba později přestoupili do Dukly Liberec a v roce 1957 byli oba zařazeni do reprezentace ČSR. Na Kubově Huti se opravuje společná ubytovna (získaná výměnou při zabrání původní turistické ubytovny), kterou dostali po válce lyžaři do nájmu a později jim byla znovu vzata a převedena do majetku ROH OÚNZ Strakonice.

        „Pod vedením tehdejšího předsedy lyžařského oddílu Stanislava Patky se v dalším roce na Kubově Huti začal podle projektu  architekta Karla Jarolímka brigádnicky v akci „T“ stavět skokanský můstek. V letech 1955 – 57 byla na Básumu (z Boubína) vybudována lyžařská sjezdová dráha dle projektu Rudly Krňoula, tehdejšího tajemníka SL ČSR a bývalého olympionika. I tato akce proběhla v rámci akce „T“ pod vedením Stanislava Patky st.“ vzpomíná na tuto vzrušující dobu Ladislav Matějka a ke skokanské éře dále dodává: „Po druhé světové válce nastala euforie s výstavbou lyžařských můstků. Bylo to dáno tím, že sjezdové lyžování bylo ještě v plenkách a ve světě i u nás převládal nejen sdružený závod (skok + běh – pozn. Autora), tak i lyžařský závod v čtyřkombinaci. Byla snaha, aby většina závodníků byla všestranná a uměla na lyžích i skákat. Na větším skokanském můstku na Kubově Huti dosahovali závodníci jako Vašek Vojík 36,5 m, plzeňský Heidenraich dokonce 42 m.“ V té době se pokoušel skákat i František Kovář a z jeho líhně se zrodilo několik skokanů dosahujících krajské úrovně. Za všechny jmenujme jména jak Václav Vojík, Zdeněk Paidar, Jindřich Šulista, Josef Pudil, Josef Burger a další. Kuriozitou bylo, že třeba jeden ze skokanů – Zdeněk Starý – dokázal v Ražicích, kde je nouze jak o kopec, tak o sníh, postavit brigádnicky v akci“T“ dva lyžařské můstky na Zlatém vrchu P-15 a P-35. Menší můstky do 30 m se budovali po celé Šumavě – v Michalově, Nové Peci, Zvonkové, Českých Velenicích, na Kleti, v Českém Krumlově, Bechyni, Miličíně u Tábora, na Zadově a jinde. Ladislav Matějka dodává: „Celkem bylo evidováno 16 skokanských můstků v jižních Čechách. V současné době zbyly pouze můstky na Zadově. Ostatní můstky byly postupně likvidovány, jednak pro jejich stáří a pro absolutní nedostatek lyžařů skokanů a pro celkový úpadek této disciplíny i v celé republice. Celkový počet skokanů v jihočeském kraji se rovnal počtu můstků – 16 na 16.“

kap.8

      V roce 1956 bylo strakonickým lyžařům svěřeno pořádání celostátního mistrovského závodu „Hančův memoriál „ na 50 km. Ladislav Matějka vzpomíná: „Závod byl velkou prověrkou našich trenérů, rozhodčích a dalších funkcionářů. Kubova Huť se tak stala prvním místem v jižní části Šumavy, kde se jel mistrovský závod. V dalších letech – 1961, 1968 a 1978 -  jsme byli spolupořadateli tohoto závodu na Zadově.“ V roce 1958 byla Sportovní škola dorostu ve Strakonicích zrušena. Výrazné úspěchy dosahoval odchovanec strakonického lyžování v barvách Dukly Liberec Jan Žák, zařazený do reprezentace ČSR a Franta Pešl, který, kromě jiných úspěchů, v roce 1961 obsadil 3. místo v běhu na 50 km na mistrovství ČSSR při závodě pořádaném na Zadově. Oba závodníci byli nominováni do reprezentace ČSSR. Dejme však slovo znovu Ladislavu Matějkovi: „Na základě výrazných úspěchů lyžařského oddílu TJ ČZ byla do Strakonic přidělena v roce 1962 Ústřední lyžařská základna a vedoucím trenérem byl pověřen dosavadní strůjce úspěchů lyžařů běžců František Kovář. O tři roky později přišel na jeho místo placený trenér Franta Pešl a v roce 1972 byl jmenován nový trenér Vašek Půbal, který pak velmi úspěšně vedl TSM – tréninkové středisko mládeže, až do jeho rozpuštění v roce 1992 a podílel se výrazně na růstu juniorského mistra světa Jirky Kvapila.“

     V roce 1958 zaznamenali také sjezdaři první dobré výsledky mimo kraj. Ladislav Šefl získal stříbrnou medaili ve slalomu na Přeboru armády v Beskydech. „První začínající družstvo sjezdařů se skládalo z mladých závodníků: Láďa Šefl, Honza Kratochvíl, Vašek Vojík, Petr Vágner, Honza Benedikt. Později přišli Jolana Horáčková, Ivana Matějková, Jarda Maňák., Jakub Horáček, Ivo Regál, Pavel a Jašek Hořáků, Jarda Kovář, Jirka Mls, Eva Marhová, Lída Topinková, Miška Plasová, Helena a Ivana Knollovi, Honza Marha, Karel Prančl, Blanka Šmídová, Tomáš Tichý, Jirka Voráček, Zita Voráčková, Uška Křešničková, Evža Zdichyncová, Ota Matoušek, Eva a Anna Šimková, Ivana Jindrová, Jana Tichá a další“ vzpomíná Ladislav Matějka.

     V roce 1962 byla založena Velká cena Boubína ve sjezdovém dvojboji. Jezdila se kombinace sjezd-slalom nebo obří slalom-slalom. Byl to nejstarší sjezdový závod v jihočeském kraji. Prvním vítězem se stal dorostenec Petr Vágner v barvách našeho oddílu. V roce 1963 byl na Kubově Huti uveden do provozu první lyžařský vlek VL 200, postavený svépomocí a další rok strojovna s ohřívárnou. Pokračovaly i výborné sportovní výsledky. V roce 1964 byla dorostenka Zuzana Fulínová zařazena do reprezentačního družstva sjezdařů a později do národního družstva ČSSR. Dorostenka Ivana Matějková obsadila ve slalomu a obřím slalomu 5.místo na Přeboru ČSSR ve Špindlerově Mlýně. Do univerziádního družstva sjezdařů byly o dva roky později zařazeny Jolana Horáčková a Ivana Matějková. Ladislav Matějka znovu doplňuje: „Od roku 1964 až do roku 1970 strakoničtí sjezdaři pořádali každým rokem na Boubíně atraktivní závod na 1.máje – Jarní slalom – a vždy bylo dostatek sněhu. Od roku 1971 se však tento závod nepodařilo již uskutečnit pro nedostatek sněhu v této roční době. V roce 1966 se stal dorostenec Honza Marha trojnásobným přeborníkem oboru strojírenství ve sjezdových disciplínách ve Špindlerově Mlýně.“ Po vzoru svých předchůdců se také naši lyžaři léta snažili podívat se do Alp, kam v předválečné době strakoničtí lyžaři jezdili na pravidelné 14 denní lyžařské zájezdy. Ale v době studené války, železné opony a ostnatých drátů na hranicích to bylo téměř nemožné přání. Až v roce 1965 se podařilo obelstít „hlídače“…

   kap.9       

     Na těžkosti zájezdu do Alp z roku 1965 vzpomíná Ladislav Matějka: „Každý z naší výpravy si nechal poslat pozvání k návštěvě  svých  příbuzných v Rakousku. Asi za 2 měsíce byly vyřízeny všechny formality a tak jsme mohli začít tuto dobrodružnou cestu. Jednoho dne jsme se v tichosti vytratili na lyžařské závody, které se konaly na Kleti. Celá akce byla pod přísným embargem, jelikož bylo spoustu závistivců a udavačů, kteří mohli celou akci překazit. V neděli, po závodech na Kleti, jsme nastoupili v Českých Budějovicích do vlaku směr hranice. Za hranicemi, místo aby každý jel ke svým příbuzným, dali jsme se dohromady a jeli jsme na lyžařský trénink do Wagrainu Alpen-Tauern, kde jsme si předem objednali v soukromí levné ubytování za 20 šilinků denně. Ceny rostou v celém světě, naši předchůdci platili za nocleh a polopenzi 8 šilinků a v roce 2001 jsme platili u sedláka za nocleh se snídaní 250 šilinků (v hotelu minimálně 500 šilinků). Konečně jsme byli ve Wagrainu ve svobodném světě. Byli jsme středem pozornosti místních obyvatel, jednak proto, že jsme byli z východu a jednak, že všichni naši účastníci už uměli docela slušně jezdit z kopce a když jsme prováděli výcvik, tak jsme vysoce převyšovali lyžařské umění rakouských turistů. V Rakousku je sice lyžování národním sportem a jejich lyžařská škola je světoznámá, ale hlavně profesionálů a závodníků. Ostatní průměr národa v té době na tom byl v lyžařském umění hůře než v Československu. V Alpách také bylo v této době velmi málo cizinců a ještě méně domácích, jelikož životní úroveň byla tehdy v Rakousku ještě v plenkách. Také jsme navštívili krásné svahy v Badgasteinu a v Zell am See svah Schmittenhöhe ve výšce 1968 m.n.m. Většina z nás byla prvně ve svobodném světě, obdivovali jsme lyžařské zařízení a jiné, pro nás neznámé,  technické novinky. A samozřejmě také spoustu různého druhu zboží a potravin, které u nás doma již dlouhá léta chyběly. Celé soustředění bylo velice krásné a užitečné a výrazně přispělo k vyšší výkonnosti našich závodníků. Na závěr týdne jsme navštívili na dva dny příbuzné ve Vídni. Nikdo z mladých neemigroval a tak jsme se ve stejném složení - trenér Matějka Ladislav, MUDr. Horáček Jaroslav, Matějková Ivana, Horáčková Jolana, Hořák Pavel, Horáček Jakub (Jacek), Kovařík Václav – vrátili ve zdraví domů“. Tolik ze vzpomínek nestora lyžování Ladislava Matějky. Jistě chápete, že tak poutavé a jedinečné vyprávění jsem nemohl zkrátit.

     V roce 1967 se konaly oslavy 45. výročí založení organizovaného lyžování ve Strakonicích za přítomnosti veteránů lyžování, jako byli populární a nezapomenutelný domažličák, dlouholetý tajemník Svazu lyžařů ČSSR, Rudla Krňoul, bývalý předseda krajského SL Otomar Schrabal, bývalý náčelník krajského SL Alois Man, náčelník KČST Strakonice prof. Jaromír Zeman. Omluven byl, již tehdy vážně nemocný, arch. Karel Jarolímek, bývalý olympionik a stavitel lyžařských můstků ze Dvora Králové nad Labem.   

    Ale zpět ke sportovcům. K historické události došlo v roce 1968, kdy se probojovalo dorostenecké družstvo sjezdařů vedené trenérem Ladislavem Matějkou do I. ligy. V sestavě Jarda Maňák, Jakub Horáček, Karel Prančl, Pavel Šimeček, Blanka Šmídová, Ivana Knollová a Anny Šimková hned v prvním roce skončili na 2. místě a v roce 1973, kdy do družstva přibyl ještě Ota Matoušek obsadili v I. lize 4. místo.

      Také běžci nezůstali pozadu a v roce 1968 ligové družstvo skončilo na 2. místě. Navíc běžci Vilda Jirouš a Jarka Škopová byli zařazeni do reprezentace ČSSR a startovali na závodech v bývalé Jugoslávii. Na Kubově Huti se v tomto roce pořádal již IX. ročník Boubínských štafet. V roce 1969, kdy zeslábla politická moc, se podařil strakonickým běžkařům výjezd do Finska, kde nás reprezentovali na turné Rovaniemi-Kemi-Kuusamo v sestavě trenér František Pešl, Vašek Půbal, ing.Jan Žák, Honza Beran a Lída Hochová.  

  kap.10                                              

     Ještě na začátku sedmdesátých let (1970) se také sjezdařkám ve složení MUDr. Blanka Šmídová, Ivana Matějková, Jolana Horáčková a Blanka Šmídová ml. podařilo vyjet na trénink do Alp na Kaprun. V tomtéž roce přivezli z celostátních závodů ve slalomu Anny Šimková zlatou a Jakub Horáček stříbrnou medaili. Byla to tehdy velká sláva. Také mladí běžci obsadili v soutěži družstev první místo v mladším dorostu a třetí místo ve starším dorostu. Junior Jirka Pála se stal  navíc přeborníkem ČSR v běhu na 10 km. Spokojenost se sezonou byla na všech frontách.

     Rok 1971 znamenal 4. místo dorosteneckého družstva sjezdařů ve složení Karel Prančl, Pavel Šimeček, Ota Matoušek a Blanka Šmídová na Přeboru ČSR ve slalomu na Javorníkách. Sjezdaři byli aktivní i jinak. Připravovali se projekční práce na výstavbu lyžařské chaty, o které snili již lyžaři KČST. V dubnu 1971, bez velké slávy, byl proveden výkop základů a slavnostní otevření proběhlo již 21.12.1973. Chata byla postavena svépomocí v akci „Z“ členy LO TJ ČZ Strakonice ( v letech 1971 – 77 odpracováno 32 000 brigádnických hodin), investorsky byla akce zajištěna sdruženými prostředky ONV Prachatice, ÚV ČSTV Praha, OV ČSTV Strakonice, Cestovní ruch Praha, investorem byl MNV Horní Vltavice. Na Kubově Huti výstavba pokračovala montáží lyžařského vleku VL-500. Autorem projektu byl známý konstruktér motocyklů ing. František Pudil. Dále se budovala Dolní stanice lyžařského vleku, kde se kromě ubytovny zhotovila i garáž pro stroj na úpravu lyžařských svahů „Lavina“. Tento stroj byl zakoupen z prostředků vládního výboru pro cestovní ruch. Celé tělovýchovné středisko bylo dokončeno v akci „Z“ rekonstrukcí slalomového svahu „Střecha“ v roce 1976.

     Z dalších dochovaných výsledků telegraficky: 1971 - Ivana Knollová přebornice Spojů a telekomunikací v obřím slalomu v Ramzové v Jizerských horách, dorostenec Karel Prančl vyhrál X. ročník Velké ceny Boubína ve sjezdových disciplínách a na přeboru ČSSR ve Špindlerově Mlýně skončil na 5. místě ve slalomu a 7. místě v obřím slalomu, Anny Šimková 4. místo v celostátní kvalifikaci v Beskydech ve slalomu. 1973 – běžci Vilda Jirouš a ing. Jan Žák se zúčastnili Vasova běhu ve Švédsku, junior Míra Urban 2. místo, juniorka Eva Voldřichová 3. místo, Vít Fousek a Jana Hubačová 7. místo, všichni na přeboru ČSR na Špičáku. Navíc štafeta mužů stříbrná a štafeta žen skončila čtvrtá. Do reprezentačního družstva běžců byli zařazeni junioři Jirka Pála a Míra Urban a juniorky Eva Voldřichová, Horská, Jana Hubačová. Do dorostenecké reprezentace byl také zařazen sjezdař Jarda Kovář. V tomto roce se vrací do ligového družstva běžkyň Lída Půbalová po dlouhém výpadku následkem vážného úrazu při závodech v běhu na lyžích. 1974 – Tomáš Tichý 5. místo ve sjezdu a 6. místo ve slalomu na přeboru ČSR žactva a současně byl zařazen do reprezentace ČSR, Ivana Jindrová 5. místo ve slalomu na P ČSR dorostu, Petr Pinka zde 6. místo ve sjezdu, běžci 3. místo na M ČSR ve štafetě, Vojáček 4.místo na 15 km, Voldřichová 6.místo na 5 km, na P ČSR dorostu Jindra Linhart 2.místo, Míra Urban 4.místo, do reprezentace odešli Vojáček a Bečvář.

kap.11

    Sedmdesátá léta 20.století je možno označit zlatým věkem v historii strakonických lyžařů. Čile se budovalo tělovýchovné středisko na Kubově Huti, které dodnes slouží našim lyžařům, naši závodníci, jak v běhu tak i v alpských disciplínách, dosahovali výborných výsledků v krajských i celostátních závodech, nejlepší se stali členy reprezentačních družstev dorostu, juniorů i dospělých, lyžařský oddíl TJ ČZ Strakonice byl největším a nejúspěšnějším oddílem jižních Čech a v jeho barvách startovali i závodníci z Prahy, Č.Budějovic, Písku, Dobříše a jiných měst.

1975 – ligové družstvo běžců 4.místo, P ČSR Bečvář 2.místo, Linhart 4.místo, Brožová 5.místo, P ČSSR dorostu Bečvář 2.místo, Brožová 3. a 5.místo, do reprezentace přešli Linhart a  Brožová, v kategorii dospělých jsme získali všechny krajské tituly, na Kubově Huti uspořádán Národní kontrolní závod žactva ve slalomu za účasti 220 závodníků z celé ČSR (pochvalné uznání ČÚV ČSTV za vzornou organizaci), běžcům přiděleno TSM (tréninkové středisko mládeže), vedoucí trenér Vašek Půbal.

1976 – prvoligové družstvo běžců pod vedením trenérského tandemu Žák-Vojáček skončilo na 4.místě, dorostenecké družstvo skončilo na místě druhém, v individuálních závodech M ČSSR  v Novém Městě na Moravě Míra Urban na 15 km čtvrtý, P ČSR žactva Petr Novák 2.místo, v dorostu Brožová 2.místo, Žáková  Milada 5.místo. 8.-9.února mladí závodníci uspěli na mezinárodních závodech ve Steinbachu v NDR, kde získali zlaté medaile v téměř všech kategoriích. Miloš Bečvář převeden do armádního SVS (středisko vrcholového sportu) Dukla Liberec a Milada Žáková do SVS Jablonec. Mezi sjezdaři byl nejlepší Tomáš Tichý (2x10.místo ve slalomu i obřím slalomu na přeboru žactva).  Na Kubově Huti byl dán do provozu druhý lyžařský rychlovlak VL-500 (postaven svépomocí, části jednotlivých součástí byly vyrobeny v ČZM za vydatné pomoci Pavla Halouna, konstruktérem vleku byl František Pudil).

1977 – ligové družstvo běžců (trenéři Žák-Fousek) skončilo na 3.místě. Oddíl TJ ČZ byl spolupořadatelem Mistrovství ČSSR v běhu na lyžích na Zadově. I zde bodovalo mnoho našich závodníků: štafeta mužů i žen 4.místo, mezi juniorkami Brožová 4.místo, Hubačová 6.místo, Voldřichová 7.místo, junior Bečvář byl čtvrtý. Na výborných výsledcích našich děvčat má lví podíl trenérka Jarka Říhová (Bečvářová), kterou já později pamatuji z jejího trenérského působení na gymnáziu ve Vimperku. Na mistrovství ČSR ve Svratce skončila Brožová bronzová v běhu na 5 km, Hubačová byla pátá a Voldřichová devátá, štafeta v tomto složení pak byla také bronzová, mezi muži byl Vojáček čtvrtý na 30 km.

1978 – ligové družstvo běžců (trenér Voldřich) na 4.místě, byli jsme pořadateli M ČSSR na 50 km mužů a 20 km žen (Vojáček devátý), M ČSR Hubačová 4.místo na 10 km. XVII.ročník Velké ceny Boubína (VCB) se stal kořistí Jirky Voráčka, žák Tomáš Tichý obsadil na NKZ (národní kontrolní závod) v Telnici 4.místo v obřím slalomu, z prostředků Vládního výboru pro cestovní ruch byla do střediska na Kubově Huti přidělena Lavina na úpravu sněhu, pro nedostatek finančních prostředků bylo zrušeno družstvo sjezdařů TSM (k naší velké lítosti).

kap.12

    Sedmdesátá léta 20.století je možno označit zlatým věkem v historii strakonických lyžařů. Čile se budovalo tělovýchovné středisko na Kubově Huti, které dodnes slouží našim lyžařům, naši závodníci, jak v běhu tak i v alpských disciplínách, dosahovali výborných výsledků v krajských i celostátních závodech, nejlepší se stali členy reprezentačních družstev dorostu, juniorů i dospělých, lyžařský oddíl TJ ČZ Strakonice byl největším a nejúspěšnějším oddílem jižních Čech a v jeho barvách startovali i závodníci z Prahy, Č.Budějovic, Písku, Dobříše a jiných měst.

1975 – ligové družstvo běžců 4.místo, P ČSR Milda Bečvář 2.místo, Jindra Linhart 4.místo, Dana Brožová 5.místo, P ČSSR dorostu Bečvář 2.místo, Brožová 3. a 5.místo, do reprezentace přešli Linhart a  Brožová, v kategorii dospělých jsme získali všechny krajské tituly, na Kubově Huti uspořádán Národní kontrolní závod žactva ve slalomu za účasti 220 závodníků z celé ČSR (pochvalné uznání ČÚV ČSTV za vzornou organizaci), běžcům přiděleno TSM (tréninkové středisko mládeže), vedoucí trenér Vašek Půbal.

1976 – prvoligové družstvo běžců pod vedením trenérského tandemu Žák-Vojáček skončilo na 4.místě, dorostenecké družstvo skončilo na místě druhém, v individuálních závodech M ČSSR  v Novém Městě na Moravě Míra Urban na 15 km čtvrtý, P ČSR žactva Petr Novák 2.místo, v dorostu Dana Brožová 2.místo, Žáková  Milada 5.místo. 8.-9.února mladí závodníci uspěli na mezinárodních závodech ve Steinbachu v NDR, kde získali zlaté medaile v téměř všech kategoriích. Miloš Bečvář převeden do armádního SVS (středisko vrcholového sportu) Dukla Liberec a Milada Žáková do SVS Jablonec. Mezi sjezdaři byl nejlepší Tomáš Tichý (2x10.místo ve slalomu i obřím slalomu na přeboru žactva).  Na Kubově Huti byl dán do provozu druhý lyžařský rychlovlak VL-500 (postaven svépomocí, části jednotlivých součástí byly vyrobeny v ČZM za vydatné pomoci Pavla Halouna, konstruktérem vleku byl František Pudil).

1977 – ligové družstvo běžců (trenéři Žák-Fousek) skončilo na 3.místě. Oddíl TJ ČZ byl spolupořadatelem Mistrovství ČSSR v běhu na lyžích na Zadově. I zde bodovalo mnoho našich závodníků: štafeta mužů i žen 4.místo, mezi juniorkami Brožová 4.místo, Hubačová 6.místo, Voldřichová 7.místo, junior Bečvář byl čtvrtý. Na výborných výsledcích našich děvčat má lví podíl trenérka Jarka Říhová (Bečvářová), kterou já později pamatuji z jejího trenérského působení na gymnáziu ve Vimperku. Na mistrovství ČSR ve Svratce skončila Dana Brožová bronzová v běhu na 5 km, Marie Hubačová byla pátá a Hana Voldřichová devátá, štafeta v tomto složení pak byla také bronzová, mezi muži byl Pavel Vojáček čtvrtý na 30 km.

 

Obr. 3 závodnic – text: „Úspěšné strakonické lyžařky –  Dana Brožová, Marie Hubačová a Hana Voldřichová“ foto z dobového tisku – Jan Škrle

 

Cituji hodnocení sezóny z dobového tisku:„Lyžařské dozvuky - Lyžařská sezóna již skončila, přesto se k ní ještě vracíme. Naše (strakonické-pozn.autora) učiliště se dobře zhostilo pořadatelství celostátního přeboru učňů strojírenských učilišť. Úspěšně si vedli naši starší dorostenci: ve štafetě na 3 x 5 km zvítězili URBAN, LINHART, BEČVÁŘ. Miloš BEČVÁŘ získal rovněž prvenství v běhu na 10 km. Za výborné výsledky na přeborech ČSR, ČSSR i v zahraničí (startoval ve Švédsku) byl M.Bečvář vybrán do reprezentačního družstva juniorů ČSSR. V příští sezóně bude vítanou posilou pro prvoligové družstvo lyžařů TJ ČZ.“ Nutno dodat, že Miloš po krátkém působení v dresu TJ ČZ znovu dostal nabídku k návratu zpět do Dukly Liberec.

kap.13

1978 – ligové družstvo běžců (trenér Voldřich) na 4.místě, byli jsme pořadateli M ČSSR na 50 km mužů (Vojáček devátý) a 20 km žen, M ČSR Hubačová 4.místo na 10 km. XVII.ročník Velké ceny Boubína (VCB) se stal kořistí Jirky Voráčka, žák Tomáš Tichý obsadil na NKZ (národní kontrolní závod) v Telnici 4.místo v obřím slalomu, z prostředků Vládního výboru pro cestovní ruch byla do střediska na Kubově Huti přidělena Lavina na úpravu sněhu, pro nedostatek finančních prostředků bylo zrušeno družstvo sjezdařů TSM (k naší velké lítosti).

      Dejme slovo i dalšímu z pamětníků Jiřímu Kvapilovi st., který vzpomíná na lyžaře a kamarády, se kterými soupeřil v lyžařské stopě: „Rok 1957 byl rokem mého  příchodu do sportovky – lyžařského oddílu. Z tehdejších členů lyžařského oddílu-běžců pamatuji především na ročníky 1947, 1948 a 1949, tak jak jsme se potkávali v jednotlivých kategoriích. Nejvýraznější postavou ročníku 1947 byl v kategorii žáci a mladší dorost syn Františka Kováře, Vlasta (nedávno zemřel). Později mu začal konkurovat Jiří Šperl, který zakončil lyžování odchodem do právě založené Dukly Vimperk. Dalšími výraznými postavami byl Václav Půbal, Pavel Pruher a Jirka Beneš, kteří přišli do učiliště ČZM Strakonice. Ještě za vedení Františka Kováře dosahovali velmi dobrých výsledků. Venca Půbal, stříbrný na mistrovství ČSSR v dorostu, byl vybrán do Dukly Liberec, další dva odešli do Dukly Vimperk. Po návratu z vojny se stali členy I. ligového týmu.

Z ročníku 1948 velmi dobrých výsledků dosahoval Petr Greil – (syn Tondy Greila), který bohužel přestal příliš brzy lyžovat. Dalšími z tohoto ročníku byli Jindřich Šulista (běžec a skokan), Petr Lacina, Václav Hule, z učiliště Jiří Mach a Jiří Kvapil, který v roce 1967 je též členem prvoligového týmu TJ ČZ Strakonice. Složení týmu tvoří Ladislav Nosek, Jan Beran, z Rudé hvězdy Semily přichází dvojice Vilém Jirouš a Jiří Prokop, z Dukly Liberec Zdeněk Střeleček (odchovanec Sokola Stachy). Část sezóny i František Němejc. Z žen to jsou Lída Hochová (Půbalová), Marie Beranová (Chudobová), Nina Kesenbrocková, zemědělská ing. Marta Kosíková, Jarka Škopová,  z Liberce přichází Vladěna Radoušová. Jarka Bečvářová je členkou týmu VŠ Praha. •Někteří byli i členy B-týmu národního mužstva ( Jan Beran, Jiří Prokop, Vilém Jirouš, Marie Beranová, Jarka Škopová a Vladimíra Radoušová a Jarka Bečvářová). •Prvoligový tým vedl František Pešl a dokázal zajistit téměř profi-podmínk,y za vydatného přispění ČZM Strakonice. Pamatuji, že ČZM Strakonice na činnost v roce 1967 věnovaly 60 000 Kč. Část peněz na sezónu jsme získali za brigády (sušení sena v hraničním pásmu, sázením stromků aj.). Kvapil v této sezóně končí v celostátním žebříčku juniorů na 7. místě, což mu zajišťuje vojnu v Dukle Liberec, kde již rok působí Venca Půbal (mimo jiné Vašek Půbal ve 2. roce vojny přechází k biathlonu a v roce 1968 se stává přeborníkem ČSR v tehdy vzniknuvším malo-rážním biathlonu). V ročníku 1949 byly nejvýznamnějšími postavami bezesporu Petr Zborník, Stanislav Janura, Přemek Komrska a do učiliště přichází Jan Lang, Olda Kopřiva. Petr Zborník za dobré výsledky tráví vojnu v Dukle Vimperk, ale bohužel po vojně s lyžováním končí. Pokud nechci zapomenout na děvčata, tak se mi vybavují dívčí jména Jarka Bečvářová, Marie a Jana Beranovi, Lída Půbalová, Jarka Škopová, Nina a Ada Kesenbrockovi, Libuše Neubergrová, Věra Janurová, Dana Hermanová, Eva Kolářová, Majka Špilerová, Šimona Rejšková.

kap.14

Jiří Kvapil st. dále vzpomíná: „Chtěl bych ještě vzpomenout úžasnou zásluhu Františka Kováře, který dokázal nejen trénoval, ale také vychovávat. Jeho umění zvládnout kupu dětí a to ve velmi těžkých podmínkách. Třeba zimní soustředění na zdravoťácké chatě na Kubově Huti, kde nejen že nebyla voda (natož teplá), ale běžné bylo mytí v potoce a topení pilinovými kamny. A to nám bylo kolem 10ti let. Další zážitek, na který jsme se každý rok těšili, bylo na podzim fasování lyžařského nářadí (lyže, boty, hole). Pořadí bylo podle docházky a výsledků, ti na konci se museli spokojit s horší výbavou. Velké služby s opravami lyží nám poskytoval pan František Škola-pracovník modelárny ČZM Strakonice, jehož synové František a Milan též prošli lyžařským oddílem. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, pokud ano, omlouvám se.“

Obr.

Text obr. Míra Urban – úspěšný strakonický běžec na lyžích (archiv Ladislava Matějky)

 

V osmdesátých letech minulého století byl lyžařský oddíl TJ ČZ Strakonice největším lyžařským oddílem v jižních Čechách. Naši běžci i sjezdaři neměli v kraji konkurenci. Dejme slovo pamětníkovi a člověku, který měl, spolu s Františkem Kovářem, na uvedených úspěších obrovský podíl, panu Ladislavu Matějkovi: „Tak jako byl Zadov pro běžce rájem s dobře upravenou závodní stopou, tak byla Kubova Huť rájem pro závodníky ve sjezdových disciplínách. Vybavení střediska a dobře vedené družstvo sjezdařů nám záviděli všechny lyžařské oddíly v kraji. Řada závodníků přestupovala do našeho družstva – jen namátkou z Prahy to byla Fulínová, Münzová, Münz J. a P., Fulín, Bém, Fahoun-Fahounová, Zachariášová, Radka a Petra Pochobradská, z Č.Budějovic Anna a Eva Šimkovi, obě sestry Bürgerovi, Ivana Jindrová, Šloufová, Petráš, Ota Matoušek, Adam, Řehoušek, sestry Řepovi, Weber, Mičan, Řehoušek ml.z Písku Jarda Maňák, Pavel a Jašek Hořákovi, Kniha a sestry Kuřátkovi, Kopřiva, Bicanová, Lux, Barbora Lysá. Strakonickými odchovanci byli Michal Šnobr, Radek Vondrášek, René Hůrka… 

Ale zpět k běžcům. Z tisku roku1980: „Mladý strakonický odchovanec Bečvář si v prvním mistrovském závodě 1980 doběhl pro bronz: v běhu na lyžích  na 50 km na Benecku obsadil cenné třetí místo. Drželi se i závodníci ČZ: Standa Frühauf byl šestnáctý, Jan Voldřich třiadvacátý.“

U Miloše Bečváře, kterého lze po právu nazvat nejlepším strakonickým lyžařem (nejen pro jeho výsledky, ale i pro jeho celoživotní přístup k lyžování), je nutno se zastavit déle. Milda byl dlouholetým reprezentantem ČR v běhu na lyžích. Závodil v 80. letech za Duklu Liberec a po jeho boku vyrůstaly pozdější sportovní hvězdy Pavel Benc, Václav Korunka, Radim Nyč a další. Během své dlouhé závodní kariery získal neuvěřitelných 13 titulů mistra ČSSR, 1. a 2. místo v závodech Světového poháru a MS Masters, 20. místo na Olympijských hrách v Sarajevu (1984) a šest prvenství v dálkových bězích. Před odjezdem na ZOH 1980 v Lake Placid v USA vyšel v regionálním tisku článek Františka Třeštíka „Zbrojovák na olympijských hrách - splněný sen Miloše Bečváře“. Cituji z něj: „ Začínal v líhni Františka Kováře, potom byl na čas svěřencem dalších strakonických trenérů Františka Pešla a Václava Půbala, v současnosti ho vede reprezentační trenér Jaroslav Honců.“

kap.15

Z článku Františka Třeštíka „Zbrojovák na olympijských hrách  - Splněný sen Miloše Bečváře“ pokračuji: „Z někdejšího běhání pro radost přišly úspěchy mezi dorostenci a najednou tu byla pozvánka do juniorského výběru ČSSR. A odtud byl jen krůček na mezinárodní scénu, která vyvrcholila starty na ME v Liberci a MS ve Švýcarsku. Po loňském Tatranském poháru poprvé oblékl dres áčka a cítí se v něm zatím velmi dobře – v současnosti je po Šimonovi a Beranovi třetím mezi čs.elitou. V těchto dnech je již Miloš Bečvář plně v olympijském víru. … Za jeho poctivost a svědomitost v tréninku, za náročnost k sobě samému by mu úspěch  na ZOH každý, kdo jej zná, upřímně přál. “ A co o Mildovi říkal v roce 1980 jeho trenér Jaroslav Honců? „Miloš je opravdu poctivý v přípravě. Nemá zábrany, tvrdě maká, určitě má ještě rezervy.“ Další reprezentační trenér Urbanec o něm v roce 1982 prohlásil toto: „Je to kliďas. Až se zdá, že flegmatik, ale to je doopravdy jen zdání. Umí se totiž soustředit na závod jako málokdo. Jak mi říkáme, umí závodit.“ Co říká o svých začátcích? „V sedmi letech mě otec přihlásil do TJ ČZ Strakonice, kde působil jako dobrovolný funkcionář. Jezdili jsme spolu na hory, kde jsem si do sytosti vyzkoušel sjezdovky i běžky. Nikdy mě nebavilo čekat ve frontách u vleků jen kvůli tomu, abych se párkrát vytáhl nahoru. Mnohem radši jsem měl proto běžkování, kdy jsem se svobodně pohyboval po krajině. Když mi bylo deset let, podařilo se mi zvítězit v závodě na Kubově Huti v konkurenci kluků až o dva roky starších.“A jak na své lyžařské začátky vzpomínal Miloš Bečvář v tehdejším legendárním sportovním časopisu Stadion (1980)? „Já a talent?„ směje se Miloš, „to jsem snad nikdy nebyl. Jen mě běh na lyžích chytil u srdce. V době žákovské i dorostenecké jsem měl ještě čas obdivovat krásu zasněžených hor, lesních průseků, ve kterých jsme běhali. Moc miluji přírodu. Nedovedu si vůbec představit, že bych polykal tréninkové kilometry kroužením na atletickém oválu. Běhal jsem a vůbec jsem nedoufal, že bych mohl jednou reprezentovat. Však jsem také žádné velké úspěchy neměl. V kategorii žactva jsem skončil na třetím místě, ve starším dorostu byl dvakrát druhý na 5 a 10 km. Snad tyto dva výsledky rozhodly o tom, že jsem byl povolán do juniorské reprezentace. Najednou jsem si uvědomil, že už to lyžování nebude pouze zábavou malého kluka, ale něco mnohem víc. Přitlačil jsem trochu v tréninku, protože být mezi nejlepšími, to už něco znamená.“ (doufám, že tyto řádky čtou i dnešní nadějní lyžaři strakonického Ski klubu…). V roce 1981 Milda získal první mistrovský titul ČSSR na 50 km. Cituji z dobového tisku: „Závod zastihl ve výborné formě člena Dukly 23letého Bečváře. Ten si na 13. kilometru získal vedení  a každým metrem se vzdaloval svým soupeřům. Na20. km měl náskok 1,20, na 35. km 3,5 a v cíly 6,5 minuty“. V tisku závod komentoval slovy: „Nečekal jsem, že bych mohl vyhrát, zvlášť po sobotní nepovedené štafetě. Rozjížděl jsem se pozvolna, ale v polovině trati, když můj náskok stále narůstal ,jsem si uvědomil, že bych mohl zvítězit. Nepotkala mě žádná krize, závěr jsem nemusel jet na doraz. Když to člověku jde, je to prostě legrace,“ řekl vítězný Bečvář, který nevypadal nijak unaveně.“ Z mého pohledu svůj nejlepší životní závod odběhl Miloš Bečvář na MS v rakouském Seefeldu v roce 1985, kde v závodě na 50 km obsadil výborné 5. místo. Na tehdejší dobu, kdy československé lyžování rozhodně nepatřilo k nejužší světové špičce, rozhodně fenomenální výsledek (možná i z tohoto závodu čerpali motivaci k závodění pozdější úspěšní závodníci Martin Koukal -  mistr světa na 50 km z MS 2003 ve Val di Fiemme, Lukáš Bauer - celkový vítěz SP 2007/08 i jiní).

kap.16

MS 1985 v Seefeldu bylo převratné i v jiných věcech. Z tisku: „ Situaci běžců a běžkyň zkomplikovala převratná změna ve způsobu běhu (Siitonenův krok, jednostranné a oboustranné bruslení) a s ní související změny v přípravě lyží pro závod. Protože předsednictvo FIS ani běžecká komise FIS v tomto směru nevydaly žádné pokyny, rozhodl se technický delegát FIS na první schůzi s vedoucími družstev pro hlasování. To vyznělo většinou jednoho jediného hlasu ve prospěch bruslení, přičemž rozhodným byl hlas zástupce v klasice velmi málo známé země – Austrálie.“ Z dnešního pohledu velmi zajímavé začátky bruslení na lyžích…
   Běžeckou částí lyžařského oddílu TJ ČZ v 80. letech postupně prošli, s většími či menšími úspěchy a po různě dlouhou dobu, tito závodníci: Martina Vitoušová, Silvie Kristková, Štěpánka Koubová, Jana Zachová, Jan Žák (ročníky narození 1977-78), Olga Kratochvílová, Lenka Čutová, Kamila Neubauerová, Jarka Lebedová, Zdena Zelená, Adam Drančák, Petr Vokatý, Radek Vlk, Petr a Milan Jůzek, Jarda Šebesta, David Půbal, David Chudoba (1975-76), Klára Frýdlová, Pavla Kohoutová, Radka Šochmanová, Gábina Vávrová, Jana Němejcová, Jolana Renčová, Hanka Cibulková, Martin Kvapil, David Chudoba, Vojta Škop, Ondra Šimek, Tuček Martin, Adam Drančák (1973-74), Lenka Tučková, Lenka Zachová, Anna Bejvlová, Radek Pavelka, Robert Půbal, Filip Novotný, Tomáš Pála (1972), Ondra Jánský, Jirka Kvapil, Martin Čihák, Martin Strnad, Tomáš Dunovský (1971), Líba Slavíková, Radek Sosna, Pavel Melichar, Jarda Kovárna (1970), Hanka Loudínová, Ríša Jirouš, Petr Haloun, Ondra Škop, Víťa Šimeček, Vašek Zach, Filip Šilhan (1969), Dana Rychtářová, Iva Chudobová, Ivana Šebestová, Laďka Chromá, Láďa Provod, Pavel Halgaš (1968), Hanka Hrušková, Martina Reitmajerová, Bohouš Melichar, Pavel Holman, Pavel a Milan Dadák, Jirka Šimeček (1967), Martina Hnutová, Petr Jánský, Petr Mišák (1965-66), Stáňa Havířová, Petra Stibůrková, Zdena Rychtářová, Lenka Hlubučková, Iveta Vráblíková, Ivana Vráblíková, Pavel Haloun, Petr Bečvář, Josef Grametbauer (1964-63), Lída Půbalová, Pavel Levora, Rosťa Vácha, Pavel Stibůrek, Jiří Kvapil st.., Vilda Jirouš, Neubauer Ludvík, … (omlouvám se za strohý výčet jmen a všem, na které jsem zapomněl…).

    V roce 1986 bylo v TSM ve Strakonicích vedeno 9 závodníků pod vedením trenéra Vaška Půbala. Mladí lyžaři-běžci TJ ČZ Strakonice se zúčastnili, spolu s dalšími závodníky kraje, 2.-3.ledna 1988 Šumavského poháru v rakouském Sandlu. Byl to po dlouhé době první zájezd do západních zemí, který navázal na dřívější příhraniční spolupráci. Jedním z iniciátorů byl ing.Jan Žák, v té době šéftrenér SVS M na Zadově. Strakonický oddíl reprezentovali: Martin Tuček, David Půbal, Kamila Neubauerová (r.n.1975),  Martin Kvapil (1974), Robert Půbal, Radek Pavelka, Lenka Tučková (1972), Jirka Kvapil (1971), trenéři Vašek Půbal, ing.Jan Žák. V nominaci byl i autor těchto řádků, tehdy již v barvách TJ Šumavanu Vimperk, pro nemoc však neodcestoval.

1988 - na soutěž krajských družstev sportovně talentované mládeže v běhu na lyžích byli za náš oddíl nominováni dorostenci Robert Půbal a Radek Pavelka (+trenér Vašek Půbal). Absolvovali týdenní soustředění v Harrachově–Rýžovišti v termínu 7.-13.3.1988. Na závěr soustředění se uskutečnily závody na 7 km, kde Robert Půbal obsadil 14. a Radek Pavelka (zvaný Lápa) 28.místo.

kap.17

V seznamu sportovců zařazených do článků vrcholového sportu pro roční tréninkový cyklus 1988-89 byli v rámci SVS-M (= střediska vrcholového sportu mládeže-pozn. autora) na Zadově uvedeni i dva odchovanci našeho LO: Jirka Kvapil a Lenka Tučková. Vedoucím trenérem SVS-M na Zadově byl strakonický ing.Jan Žák a trenérem Standa Frühauf (oba odchovanci LO TJ ČZ Strakonice). Oba se podíleli na výchově odchovanců TSM Strakonice (pod vedením Vaška Půbala, např. Pavel Haloun, Štáňa Havířová, Petra Stibůrková, Pavel Dadák a později i Petr Jánský), ale i závodníků z Vimperka, Železné Rudy a Karlových Varů. Začátky SVS-M na Zadově nebyly vůbec jednoduché (zahájení činnosti 1.11.1981), ale oba trenéři dokázali brzy pro mladé závodníky zajistit optimální podmínky materiální, studijní i společenské. Řada z mladých závodníků se později vypracovala do reprezentace ČSSR. Výkonnost mladých závodníků gradovala do roku 1989, kdy odchovankyně strakonického LO Lenka Tučková získala na mezinárodních závodech mládeže DRUŽBA v Maďarsku stříbrnou medaili v běhu na 5 kma bronzovou ve štafetě, další bronz získala ve štafetě na MS juniorů v Norsku a v individuálním závodě obsadila 13.místo. Další strakonický ochovanec Jirka Kvapil získal na DRUŽBĚ také bronzovou medaili ve štafetě a 7.místo v jednotlivcích. Na P-ČSSR dorostu získal 2 přebornické tituly a byl první v celostátním žebříčku dorostenců. Jako dorostenec zvítězil v JUNIORTURNÉ Zadov-Zvolen a na MSJ neodcestoval jenom proto, že byl příliš mladý. Vše si vynahradil v následující sezóně v roce 1990, kdy se stal juniorským mistrem světa ve francouzském Les Saisies (nedaleko Albertville) v běhu na 10 km klasicky a na 30 km volně byl na 16.místě. Jirka Kvapil (ročník naroz.1971) začínal s lyžováním v 7 letech v LO TJ ČZ Strakonice u trenéra Františka Kováře, později se dostal do TSM k trenérovi Vaškovi Půbalovi a po dvou letech přešel do SVS-M na Zadově k trenérům ing.Janu Žákovi a Standovi Frühaufovi. Cituji z dobového tisku: „Vynikající závod Jiřího Kvapila – vedl od startu do cíle. Na oficiálním mezičase (6,9 km) o 13,2 s před Alraunem ze SRN (skončil 3. – 12,1 s). Na trati měl lehký pád, 1 km před cílem jel s náskokem +8 s na Torčinského, v cíli pak + 2,2 s. Jel výborně technicky, s přehledem, nenechal se vyvést z míry ani pádem. Již od rána byl velmi soustředěný. Ostatní zajeli průměrně, byli stejní na mezičasu jako v cíli.“ Jiné periodikum psalo: „Největšího soupeře Teršinského ze SSSR porazil zdrcujícím finišem o 2,2 sekundy a jedinečným způsobem tak prodal formu, která se rodila ve složitých podmínkách mírné šumavské zimy…“. 

V krajském klasifikačním žebříčku dorostu v běhu na lyžích z roku 1989 figurovali ze strakonických závodníků v mladších dorostenkách Klára Frýdlová na 11.místě, v mladších dorostencích Martin Kvapil na 3.místě, David Chudoba na 6. a Vojta Škop na 7. místě, ve starším dorostu Robert Půbal na 3., Radek Pavelka na 9. a Filip Novotný na 11.místě. V roce 1989 mizí ze scény strakonického lyžování ing.Jan Žák, který od 1.9.1989 odchází na dva roky do bývalé Jugoslávie, kde byl angažován jako profesionální trenér lyžování ve slovinské Kranji.“ komentuje nestor strakonického lyžování pan Ladislav Matějka další vývoj.

Sjezdový lyžařský oddíl TJ ČZ, později Ski klubu Strakonice, zůstal i po roce 1989 (až do roku 2000) největší v kraji. Jeho závodníci se dokázali po několik roků umístit do 4. místa v dorosteneckém přeboru ČSR družstev, oddíl byl 20 roků pořadatelem krajských, oblastních a NKZ (= národních kontrolních závodů) závodů ve sjezdových disciplínách na Kubově Huti.

kap.18

Po roce 1989 nastal velký zvrat ve vývoji strakonického lyžařského oddílu. Lyžařský oddíl se osamostatnil z náručí TJ ČZ a v roce 1993 (přesně 17.11.1993) vznikl nový subjekt s názvem SKI - KLUB Strakonice, evidovaný na adrese Máchova 108, Strakonice pod identifikačním číslem 60090022. Strakoničtí lyžaři se tak rozhodli vystoupit z pod křídel TJ ČZ a vydat se na samostatnou dráhu. Historicky prvním předsedou Ski klubu, jako nástupnické organizace po LO TJ ČZ, byl zvolen Ing. Petr Kocián, který stál v čele SK až téměř do konce roku 2003, kdy ho v této funkci vystřídal Ing. Miroslav Podskalský. Dnešním předsedou SK je Jarek Zeman (od 7.3.2007). Dejme slovo nestoru strakonického sjezdového lyžování panu Ladislavu Matějkovi: „Po revoluci v roce 1989 činnost lyžařského oddílu opadala, přestalo se s výukou lyžování, přestaly se pořádat lyžařské závody. Část dětí dospívala a nové děti nepřibývali. Lyžařský oddíl ovládla skupina lidí, kteří neměli zájem učit děti lyžovat a pořádat pro ně závody, ale využívat bezplatně vlek a ubytování ke svým radovánkám.“ Změna nastala teprve po příchodu našeho odchovance Jarka Zemana, který převzal Ski klub v troskách a pokusil se úspěšně, za pomoci ing. Jana Žáka z běžeckého úseku a několika dalších, navázat na úspěšnou činnost jeho předchůdců.“

 K uvedenému přispělo také neúspěšné souzení s Pozemkovým soudem ČR, který vydal pozemky pod sjezdovkami na Kubově Huti restituentce paní Ichové (spor se řešil 7 let, ke smůle strakonického lyžování neúspěšně). Ski klub byl nucen pronajmout si pozemky od Lesů ČR a od pí. Ichové. Zvláště paní Ichová stupňovala nájemné až na pro SK nepřijatelnou úroveň. I proto má v současné době pozemky pronajaté obec Kubova Huť a vlek POMA je provozován společně s obcí Kubova Huť.

Také v běžecké části Ski klubu v 90.letech minulého století nastal odliv trenérů a závodníků. Po roce 1989 se rozpadl státní systém sportu, Vašek a Lída Půbalovi odešli na svůj penzion na Javorníku, Jan Žák trénoval v Jugoslávii, skončil i Pavel Haloun a i přes velkou snahu trenérů Bohumila Melichara, Vladimíra Kohouta a Hany Křenkové (Hruškové) udržet běžecké lyžování na původní úrovni nastal úbytek závodníků. Běžeckým oddílem v této době prošli mj. Dan Poskočil, Lenka Frömlová, Veronika Křivancová, Honza a Bohouš Melicharovi, Tomáš Sosna, Jirka Pála, Dan Pavel, Zdena Paroubková (dnešní basketbalistka A týmu žen), Míša Samcová, Iveta a Simona Martanová, Lucka a Tomáš Křenkovi a další.

Jádro sjezdařské části SK podnikalo sportovní aktivity nejen v zimě, ale i v létě, kdy se pravidelně, dle svých časových možností, scházelo 6 až 9 rodin na společné sportovní dovolené. Takto navštívili řadu míst v Čechách, např. Višňové na Moravě, Lipno, Strážné v Krkonoších, Dolce u Trutnova aj. Na těchto dovolených byly podnikány společné výlety pěšky nebo na kolech za krásami naší země. V zimním období byla činnost klubu nasměrována především na provozní záležitosti spojené s vlastnictvím vleku a jeho provozováním. To plně vytěžovalo činovníky klubu a náboru nových členů a práci s mládeží proto nemohla být věnována taková pozornost, jak by si vyžadovala. Věříme, že provozní záležitosti se postupně stabilizují a že sportovní činnosti hlavně nových mladých členů bude možné věnovat větší pozornost.

kap.19

     Na strakonické běžecké lyžování vzpomíná Hana Křenková, jedna z odchovankyň a pozdější trenérka, která se podílela na výchově mladých lyžařů: „Po roce 1990 byla stále silná základna závodníků. Někteří z nich byli členy tréninkového střediska mládeže a dobře se umísťovali i na republikových závodech. Stále jako trenéři působí Václav Půbal, Lída Půbalová, Pavel Haloun, Ladislav Kohout, Josef Jánský, Miroslav Urban, MUDr. Ludvík Neubauer a nově odchovankyně klubu Hana Hrušková – Křenková. Závodníci: Kamila a Jana Neubauerová, Zbyněk Trojan, Lenka Čutová, Klára Frýdlová, Martina a Štěpán Vitoušovi, Silvie Kristková, Jan Beran, Radek Vlk, Alan Oberfalcer, Jan Grabmüller, David Čadek, Lukáš Kojan, Bohumila Regalová, Lucie a Gabriela Dušková, Vlastimil Beneš, Jana Koubová, Jana a Jan Novotných, Jana a Monika Zachová, Jan Kraml, Jan Žák /78/. Martin Míčka, Miroslav Mužík, Petr Vokatý, Martin Procházka. Na přelomu 90. let, kromě častých tréninků,  podnikali členové nezapomenutelná letní soustředění ve slovenských horách.

     Po roce 1991 zanikají TSM ( tréninková střediska mládeže – pozn.autora) a tím končí i trenérské legendy- manželé Půbalovi, kteří se stěhují ze Strakonic. Lyžuje se však dál.

     Po roce 1995 bere běžecké lyžování na svá bedra Ladislav Kohout a Hana Křenková. Díky ochotným rodičům vyrůstá nová parta malých závodníků. S organizováním veškerého dění pomáhají MUDr. Drahomíra Horná, MUDr. Zorka Švehlová, Jiřina Rabová a Helena Frömlová.. V roce 1998 se připojují k trénování odchovanci Bohumil Melichar a Radek Sosna. Po roce 95 závodí Michal Horný, Markéta Havlová, Radek Havel, Michal Fürbach, Pavel Fürbach, Nikola Rabová, Ondřej Raba, Denisa Dražďáková, Libor Staněk, Jiří Švehla, Eva Švehlová, Miroslav Pavlík, Michal Čejka, David Šrámek, Kamil Poklop, Sandra Gruzovská, Iveta Martanová, Pavel Šíma, Lenka Frömlová, Laďka Kovářová, Olina Vojíková, Radim Štěpaník, Lucie Křenková, Dan Poskočil, Jan Melichar, Bohumil Melichar, Veronika Křivancová, Jan Fröml, Jiří Pála, Daniel Pavel, Veronika Pavlová, Zdeňka Paroubková, Václav Paroubek, Tomáš Křenek, Kateřina Kovářová, Simona Martanová, Michaela Samcová, Petra Vlková, Kateřina Čenovská, Karel Jindra, Jan Tomášek, Tomáš Sosna, Ondřej Sosna, Kateřina Kučerová, Roman Halama, Lucie Filipčíková, Iveta Rejšková, Karolína Jiranová. Sice nebyl z nich žádný mistr republiky, ale z většiny se stali výborní lidé. Mezi nejvěrnější dlouholeté závodníky,kteří zde působili i po roce 2000, a kteří se zajímají o klub dodnes, jsou: Veronika Křivancová, Lenka Frömlová, Iveta a Simona Martanová, Michaela Samcová, Lucie Křenková , Jan a Bohouš  Melicharovi, Tomáš a Ondřej Sosnovi, kterým zároveň děkujeme za pomoc při organizacích Běhu okolo Kuřidla.“  

Foto: z archivu Hany Křenkové – družstvo běžců (rok 2000)

V areálu na Kubově Huti se provádí každoročně úpravy na sjezdovkách, od roku 2006 je postupně budován a vylepšován snowpark, od roku 2007 je zprovozněno osvětlení celé sjezdovky „Pod Obrovcem“ a pravidelně 3x v týdnu je večerní lyžování. Od sezóny 2007-08 Ski klub zahájil práce na umělém zasněžování sjezdovky „Pod Obrovcem“, v současné době je tak již zasněžována celá sjezdovka. Po roce 2000 se podstatně zlepšily služby poskytované v areálu na Kubově Huti, čemuž prospěla i změna správce chaty „Střecha“ (novým správcem se stal Ladislav Vykydal).

kap.20

Ski klub se ucházel také o dotace, z nichž se některé podařilo získat a sjezdový oddíl tak mohl pořídit slušné vybavení pro svoji činnost. S dotací Jihočeského kraje tak bylo pořízeno bezdrátové měření času (2005), 150 ks čísel a slalomových tyčí (2006), sněhová fréza (2007), unášeče na vlek POMA (2008). Běžecký oddíl využívá dotace Jihočeského kraje k pořádání Běhu okolo Kuřidla.

Od roku 2005, kdy klub pořídil bezdrátové měření času, je náš oddíl schopen uspořádat sjezdové závody na velmi vysoké úrovni. Klub disponuje dostatečným počtem vyškolených rozhodčích a veškerou potřebnou technikou (měření času, slalomové tyče, vrtačka, skútr, startovní čísla). Zájemci o závodní lyžování mají k dispozici toto vybavení i pro tréninky a toho využívají i další kluby jihočeského kraje. Pořádané závody v alpských disciplínách byly též medializovány v regionální televizi a záštitu nad řadou z nich držel Jihočeský kraj. V roce 2008 jsme, z důvodu nedostatku sněhu na Kubově Huti, uspořádali závod Šumavského pohárku v německém Mitterdorfu. Dále se pořádaly i veřejné závody, krajské přebory, přebor ČR v paraski v obřím slalomu a závody pro řadu dalších organizací, spolupořádali jsme závody ve ski – crossu a snowboard – crossu v lyžařském areálu na Kubově Huti. Na ukončení lyžařské sezóny se pořádaly každoročně pravidelné jarní karnevaly.

Od roku 2006 se Kubova Huť stala základnou jihočeského závodního sjezdového lyžování. (během historie do strakonického sjezdového oddílu přestoupilo 16 závodníků z Českých Budějovic, 12 z Písku, 11 z Prahy a dalších 10 z ostatních měst ČR). Jiří Voráček se stal jedním z hlavních trenérů kraje. Do zařízení v pronájmu od TJ ČZ byly nainvestovány nemalé prostředky (chata Střecha – výměna oken ve 2.patře, nová kotelna, bojlery pro ohřev vody, vrt pro zásobování objektu vodou, rezervoár na vodu pro zasněžování, čerpadla, potrubí pro zásobování sněžného děla a další, dolní stanice – výměna balkónových dveří, výměna kotle na tuhá paliva, výměna čerpadla, oprava obou balkónů).

Od roku 2005 se potýkáme s nedostatkem nových členů – závodníků. Osoba z nejpovolanějších - Ladislav Matějka komentuje historii sjezdového lyžování ve Strakonicích takto: „Ve strakonickém sjezdovém lyžařském oddílu vyrostli a uspěli i mimo jihočeský  kraj tito závodníci: Fulínová Zdena, 4 roky členka reprezentačního družstva ČSSR, Münzová Zdena, 3 roky členka reprezentačního družstva ČSR, Matějková Ivana, členka univerziádního družstva ČSR, Horáčková Jarka. členka univerziádního družstva ČSR, Šimková Anna, přebornice ČSR ve slalomu, Kovář Jaroslav,  člen dorosteneckého reprezentačního družstva ČSR, Tichý Tomáš,  člen žákovského reprezentačního družstva ČSR, Šefl L. přeborník armády ČSR ve slalomu, Marha J. přeborník Strojírenství ČSR v obřím slalomu a slalomu, Knollová I. přebornice Pošt a spojů ČSR v obřím slalomu. Další závodníci se umísťovali do 5.místa ve slalomu, obřím slalomu a sjezdu při celostátních a národních závodech: Maňák J., Horáček J., Prančl K., Pinka P., Matoušek O., Jindrová I., Šmídová B.“ Jak vidno, je na co navazovat.

kap.21

V našem seriálu putování za historií lyžování ve Strakonicích jsme se dostali až do současnosti. Přelom tisíciletí znamenal minimum závodníků, jak ve sjezdařské, tak i běžecké části oddílu. Od té doby se situace zlepšuje, hlavně zásluhou obětavé práce trenérů, kteří ve svém volném čase a zdarma organizují pravidelné tréninky. Běžeckému oddílu také výrazně prospěla spolupráce s nově vzniklým subjektem SK biatlon Strakonice, kdy lyžařská část přípravy probíhá společně a ti závodníci, kteří se chtějí věnovat biatlonu absolvují ještě zvlášť tréninky střelby. V současnosti tak Ski klub Strakonice čítá 49 členů, 30 v běžeckých disciplínách, 9 v alpských disciplínách a 7 v sekci základního lyžování (ing.Jan Žák je předsedou ÚZL KSL = úseku základního lyžování krajského svazu lyžařů).

Výrazným zlomem, dle mého názoru, bylo také obnovení tradičního Běhu kolem Kuřidla. Při vánočním soustředění na Kubově Huti jednoho večera na šálkem svařáku přemýšleli trenéři Bohumil Melichar a Radek Sosna, i se svými drahými polovičkami, jakým způsobem navýšit počet členů, jak podchytit zájem mladých dětí o běh na lyžích ve Strakonicích. Jedním z nápadů bylo i znovuobnovení pořádání podzimního lyžařského krosu – již zmíněného Běhu kolem Kuřidla. Zatímco mužská část debatujících spíše řešila, jaké by se musely řešit problémy, dámská část měla jasno – dejte se do toho! Krásnější polovina lidstva tak zase byla hybatelem věcí. A tak se začalo nejprve zjišťovat, co vše bude zapotřebí, kolik to bude stát, poté shánět ceny od sponzorů, vybírat tratě, sehnat rozhodčí a pozvat závodníky, atd. Organizační výbor ve složení ing. Jan Žák – ředitel závodu, Bohumil Melichar – velitel tratí, Mgr. Radek Sosna – hlavní organizátor, první ročník připravoval déle než půl roku. A protože v roce 2000 zemřel František Kovář – strakonická trenérská legenda běhu na lyžích, který se podílel na výchově řady generací úspěšných závodníků, bylo jednoznačně určeno, že obnovený závod se poběží jako jeho memoriál. Rodina pana Kováře také věnovala putovní pohár pro vítěze hlavní kategorie mužů. A tak se druhou říjnovou sobotu roku 2001 v 10:00 hodin na start postavili, pod záštitou starosty města Pavla Vondryse, první nejmladší závodníci k 21. ročníku Běhu okolo Kuřidla (název byl záměrně lehce pozměněn – po diskuzi jsme došli k tomu, že se běží OKOLO vrcholu Kuřidla, ne jen KOLEM – alespoň v hlavní kategorii), jako I. ročníku Memoriálu Františka Kováře. A protože se závod velmi podařil a sešlo se nejen více než stovka závodníků, ale také mnoho bývalých lyžařů, kteří vydatně přidali ruku k dílu při organizaci, bylo jasné, že tradice tohoto závodu bude pokračovat. Za zmínku stojí 10. ročník, kdy se organizátorům podařilo pozvat Kateřinu Neumannovou, olympijskou vítězku a ikonu běžeckého lyžování, která při svých lyžařských začátcích také prošla strakonickým oddílem. Katka přivezla dceru Lucku, která si zazávodila (získala bronz v kategorii lyžařského potěru dívek) a Katka vydržela po závodě téměř hodinu besedovat a odpovídat na otázky nejen mladých účastníků závodu, ale i diváků. Nejen pro mě, ale jistě pro všechny zúčastněné, to byl obrovský zážitek. Vítězem hlavní kategorie mužů se stal Martin Jakš, úspěšný český reprezentant v běhu na lyžích. V roce 2014 se chystáme pořádat již celkově 34. ročník tohoto závodu a zároveň XIV. ročník Memoriálu Františka Kováře.

 

Foto: Organizátoři X. ročníku závodu spolu s Katkou Neumannovou, zleva Jan Žák, Radek Sosna, Bohumil Melichar. Foto: Pavla Sosnová

                                                                                                                      

                                                                                                                           

                                                                                                                                            Z pramenů čerpal Radek Sosna, Ski klub Strakonice

 

 

 

                                                                                                                            

       Historii  lyžování  ve  Strakonicích zachytil  velice  podrobně Ladislav  Matějka  ve  svém  sylabu  ZAVINIL  TO  RÖSSLER – OŘOVSKÝ.  Zmiňuje  se  o všem  podstatném, co se  v lyžování   v našem  okrese  dělo a  to   od  počátků  v roce  1935  až do  konce  roku 1989. Při  pohledu  zpátky  si  uvědomujeme,  že  v počátcích  lyžařského  sportu se  lyžování  nerozdělovalo  na  discipliny sjezdové,  běžecké  a  skokanské jako  dnes,  ale  jezdilo  se  prostě  na  lyžích.  Lyžaři  pořádali  turistické  zájezdy  do  Alp,   na  stejných  lyžích  se  běhalo,  sjezdovalo  i  skákalo.  Dobové  snímky,  plakáty, propozice,  články  a  výsledky  závodů jsou vpravdě   historickým  materiálem,  který  nám  dává  nahlédnout do  tehdejší  doby.  Lyžování   zaujalo  v  každé  době  opravdu  hodně  obyvatel  Strakonic,  v sedmdesátých   a  osmdesátých  letech  minulého  století  byl   lyžařský  oddíl  ČZ  Strakonice největší  a  nejúspěšnější  v celém  Jihočeském  kraji.  Registrováno  v něm  bylo 85  běžců  a  32  sjezdařů  a  z této  základny  se   každoročně kvalifikovalo  do  státní  reprezentace  několik  závodníků.

     Určitý  útlum činnosti  lyžařského  oddílu   nastal  po  odchodu  Františka   Kováře  do  důchodu  a  Jana  Žáka  do  SVS-M  Zadov .  Těžiště  práce  s mladými  závodníky  se  přeneslo  do  TSM,  kde  obrovský  kus  práce  vykonal Václav Půbal  se  svou  ženou  Ludmilou .  Situace  se   ještě  více  zhoršila po  roce  1989,  kdy   odešli  i  manželé  Půbalovi  a  přes  snahu trenérů  Pavla  Halouna, Bohuslava  Melichara  a  Ladislava  Kohouta  udržet  běžecké  lyžování  na  původní  úrovni  nastal  značný  úbytek  závodníků,  takže závodili  pouze  tři   běžci  a  těžiště  činnosti  se  přeneslo  do  sjezdařské  části  SKI  klubu.

      Oživení  v běžecké  části  klubu  nastalo  v roce  2008,  kdy  z iniciativy  Bedřicha  Šafaříka  a  Ing. Žáka  byl  založen SK Biatlon  Strakonice   s tím, že   SKI  klub se bude  podílet  na  běžecké  přípravě  závodníků  a  nové  talenty  pomůže  hledat  střelecký  kroužek  při  Domu  dětí  a  mládeže  ve Strakonicích.. Tato  symbióza   přinesla  své  ovoce  nejen  ve  formě  zvýšení  počtu  členů  v biatlonu  i  ve  SKI  klubu,  ale  dostavily  se  i  vynikající  výsledky. Dorostenec  Jan  Melichar  byl  přijat do  lyžařské Sportovní  třídy  gymnázia  ve  Vimperku a  dorostenky  Simona  Martanová,  Michaela  Samcová  a  Kateřina  Kučerová  si  svými  výsledky  ve  Světovém  poháru  v orientačním  biatlonu  zajistily  účast  na  Mistrovství světa 2011,  kde  strakonická   štafeta  v sestavě  Pavel  Zimmermann  a  Jiří  Jeníček vybojovala   stříbrnou  medaili.

       Běžecká  část  SKI klubu  Strakonice  se  dožívá  opravdové  renesance.  Zvýšil  se  nejen  počet  závodníků   ale  i  trenérů , mezi  které  patří  Jan  Žák, Bohumil  Melichar,  Radek Sosna  a  Radek  Valíček.  Členové  SKI klubu nezahálí  ani   mimo  zimní  sezónu.  Hlavní akcí  je každoročně   podzimní  kros  Běh kolem  Kuřidla,  který  se vloni  dožil  30. ročníku  a  současně 10. ročníku  jako  Memoriálu  Františka  Kováře,  nestora  lyžování  ve  Strakonicích.

 

                                                                                                                        Žák